sním

ležím v čerstvě povlečené posteli, oblohu venku protinají blesky
prší
už je jaro

představuji si, že nemám strach jít sama do kavárny kvůli jazzu, na jehož upoutávku zamilovaně koukám denně už přes dva měsíce

představuji si, že na světě není zlo a že lidé jsou milí a chápaví
že neodsuzují

představuji si sama sebe
jím jen ovoce a zeleninu, piju sojové mléko
a je to tak krásné
dokázat nevnímat pocit hladu

představuji si sama sebe na lavičce na nábřeží, před sebou plátno a paletu s barvami

představuji si sama sebe, jak se už nemusím přetvařovat a odpovídat lidem, že 'nemám přítele'
jako bych nějakýho někdy plánovala
a jako by to bylo něco nenormálního

nezatěžuju si hlavu tím, že bych se v budoucnu nemohla vdát
že to nejde?
copak mi tohle může někdo zakázat?
nemůže
chápete?
nikdo nikomu nemůže nic zakázat
takhle svět nefunguje

představuji si sebe sama, jak jsem šťastná, že jsem jaká jsem
to už není představa, ale realita

představuji si, že dokážu být milá a přátelská a nemusím to potlačovat kvůli strachu

představuji si sebe sama jako baletku
protože já bych opravdu moc chtěla umět tančit

představuji si sama sebe při ranních meditacích a cvičeních jógy
s květinami v drdolu
a úsměvem v játrech, Ketute

venku opravdu začíná bouřka
znamená to, že se vše začne postupně plnit?

svět je vcelku milá věc

vzpomínám na ta sobotní rána po příšerných pátečních večerech
poslouchávala jsem Iné Kafe a byla veselá
svým způsobem hezké..

upnula jsem se na přírodní věci
líbí se mi mít mýdlo na vlasy
heřmánkovou tyčku na pusu
pít heřmánkovej čaj

mam ráda takový ty důležitý nákupy avokáda a ovoce, kdy se cejtim naprosto nejlíp
mam dny, kdy bych jedla spousty zeleniny a ovoce, barevně, hezky
pak jsou dny, kdy je potřeba pít jenom kafe
ale oba druhy dnů mam asi stejně ráda
líbí se mi to náhlý nadšení do veganství
květiny
vůbec to naše nadšení do čistě přírodních věcí
on je to totiž hrozně hezkej pocit žít tak, že tim nikomu a ničemu neubližujete cítíte se čistí
jako když si koupíte květiny a trávový mýdlo
když si můžete dát ráno sprchu
a umýt se tím mýdlem
dát si k snídani mango
a při snídani si listujete kapesním atlasem rostlin

když můžete všechny ty slunečné dny protančit bosi po trávníku
když čtete knížky o meditaci a józe
když si prostě na deset minut jen sednete na podložku, zavřete oči a snažíte se nemyslet na nic
když si v pokoji zapálíte svíčky a vonné tyčinky (z Bali?)
zasejete do barevných plechovek semínka bazalky a tymiánu
koupíte si tulipány a sedmikrásky v květináčku
když pijete vodu s citronem a pomerančem
když sedíte hodinu po tmě na otevřenym okně ve třech svetrech se sluchátkama v uších a pomalu se vám lepší nálada

když si představíte, že byste snídali jen černou kávu a jablko
jako jeden nejmenovaný muž
ta představa mi přijde vcelku milá

jak jde život?

poslední dobou byly věci těžší
a popravdě, kdybych měla definovat "poslední dobou", řekla bych, že tak poslední dva a půl roku
pořád jsem říkala (když se stalo něco hodně špatnýho), že se divim, že ještě mam na to se dycky znova a znova sebrat, začít žít, zkoušet všechno znova s tím, že teď už to vyjde..
připadalo mi to až naivní

když se ale na to podívám teď
vážně jsem se snažila něco změnit?
pořád jsem říkala, že tentokrát to bude jiný, budu lepší
ale vážně jsem dělala něco jinak?
vážně jsem se snažila žít?
NE
pořád jsem si akorát stěžovala, jak je všechno na nic, že mi nic nejde, že se vždycky těšim a pak se všechno pokazí, že nic nedokážu, všechno a všichni jsou proti mně, všichni jsou zlí, nikdo mě nemá rád..
jenže jak daleko s takovou dojdete?
když budete nenávidět lidi, jak můžete čekat, že oni vás budou mít rádi a budou se vám snažit pomáhat?
takhle svět nefunguje, uvědomme si to

když chcete žít líp, musíte pro to OPRAVDU něco udělat
ne si stěžovat
prostě bojovat

když se to pokazilo tentokrát, kdosi mi otevřel oči
protože jsem se nedočkala dalšího zbytečného utěšování
a konečně mi tolik věcí došlo

předtím jsem tvrdila, jak se snažím žít a být lepší, ale byl to kec
ale teď
teď si odvažuji tvrdit, že se opravdu snažím

překonala jsem svůj strach z telefonování a asi 15 minut mluvila s cizí ženou o kreslení
začala jsem chodit na kresbu, o které jsem přemýšlela už několik měsíců a nebyla schopná se k něčemu dokopat
koupila jsem si knížky o kresbě, protože JÁ SE TO PROSTĚ NAUČÍM!
skončila jsem s něčím, na co jsem byla už tolik zvyklá, že mě nikdy nenapadlo, že už to možná dělám  spíš ze zvyku, než že bych opravdu chtěla
a možná jsem přišla na to, co bych měla dělat dál
a víte co?
JE SKVĚLEJ POCIT VĚDĚT, ŽE OPRAVDU ŽIJETE, ŽE SE TENTOKRÁT SNAŽÍTE

nikdy nebude všechno růžový, jasně, to je život
ale proboha, zkuste vystoupit z tý svojí komfortní zóny, udělat něco jinak, změnit něco
nežít pořád tu stejnou rutinu, bejt pořád nešťastný, nespokojený, a nalhávat si, že to jinak prostě nejde, že to nedokážete změnit
protože vy to dokážete
když budete DOOPRAVDY chtít
zkuste to, dobře?

kresby

líbí se mi číst stejný knížky, jako ty.

am in love with an angel

i probrečený večery jsou k něčemu dobrý.
všechno je k něčemu dobrý.
život poskládaný ze střípků důležitých maličkostí.
třpytkatý lak na nehty a borůvková přesnídávka.
mam dělat, co mě baví?
nakup plátna
tohle už tu bylo, že.

love songs, drug songs

chtěla bych žít nehledě na čas, denní dobu, roční období, počasí a množství peněz na účtu.
chtěla bych, aby se mnou lidi mluvili a já uměla mluvit s nima.
a pořád chci jen kreslit a kreslit.
knížky mě tak moc ovlivňujou.

you should fuck me tonight

vydám se na plavbu s lodí, jež dováží čaj a kávu. zabalím si do batůžku barvy, pár štětců a skicák. budu se snažit zachytit krásy zálivů, malých ostrůvků a tamnější vegetace. budu čarodějka, kterou nikdo nezná, ke které se nikdo nehlásí. tajemná cizinka.

moje nejistota se odráží na mém stylu oblékání.
jeden den květované šaty, druhý den punkové legíny a černá.
proto to poznala?

roztahala jsem si pastelky a chtěla jsem jít kreslit.
pak jsi ale přišla ty a mluvila na mě španělsky, pak Lenin a Německý vlajky.
"mam radost z toho, že máš radost."

brusinky :3

mám na nehtech jednorožčí prach

fuck you all

strašně mě štve, jak si všichni na něco hrajou
jak všichni všechny hejtujou
vezmete si o dvě čísla větší svetr a už jste divný
PROČ?!
sakra lidi proberte se

štvou mě prostě ty kecy chlapů ohledně holek
jsem snad dost silná na to, abych si to dříví naštípala sama ne?
seru vám na to, že jsem metr a pul vysoká holka
znamená to snad něco?

štvete mě
a tak polykám srdíčkové drogy a pronikám do lepšího světa
já prostě nemam ráda lidi, ok?

Silvestrovských pět dní

nevím, co chci

zamotala jsem sama sobě hlavu

ale to objetí se mi sakra moc líbilo

během pár minut jsem si dokázala vypěstovat závislost na vaječňáku

vaječňák v kafi je život ♥

A: "Mam fakt divnej pocit."

B: "Já taky."

...

B: "Otázkou je, proč máš divnej pocit.."

A: "Ne, otázkou není, proč mam divnej pocit, otázkou je.."

otázkou je, proč mi ho navozuje..

se sluchátkama v uších se momentálně snažím ignorovat novoroční ohňostroj

jděte se vycpat

hrála celkem depresivní hudba, předávali jsme si lahev s šáněm, prskali prskavky, stáli na kopci a dívali se do údolí

mráz

"Umrzla mi prdel."

"Málo prdelního tuku?"

schválně mě s ním nechali jít samotnou?

kdo ví

všichni si přejí štěstí do Nového roku, ale já na Nový rok nehraju

nedokážu určit, jestli se mam dobře nebo ne

byly to prázky od normálního života,jako vždycky

"Bude to jako Slovensko, akorát v Česku a v zimě."

peru se sama se sebou

jeli jsme v autě, poslouchali Bobra a byla to idylka celkem

"Mam orgasmus."

"... takovéhle velké hebedo.."

HEBEDO

heslo těch pěti dní

chtěla bych vědět, co chci..

25. prosinec

https://www.youtube.com/watch?v=k8n_dzee0rw

divný šaty dneska na sobě máš, bílá vážně není tvůj styl

"Tak pujdem do parku.."

"Jo to je super.. Dvě malý holky ve tmě."

"Dvě malý holky na holky.."

naj nanana naj

nevim, jestli jsem to už řikala, ale 25. prosinec je stejně vždycky lepší..

i když na to ze začátku nikdy nenapadá

bylo to zvláštní ráno, tančila jsem a zpívala jako naprostej blázen

po sakra dlouhý době

"Ty vole já bych si zapálil..."

"Tak si zapal a drž už kurva hubu!"

rozhovory s cizími lidmi, kteří ani netuší, že si s nimi povídáte

bylo to vtipné

"Jak jako že jste zapomněly na čas?!"

já ti nevim mami..

prostě

k čemu je čas?

jen vás nutí rychle se zvedat

a jinak zdravím pana bezdomovce, který, díkybohu, nevstal a dál ležel