ležím v čerstvě povlečené posteli, oblohu venku protinají blesky
prší
už je jaro
představuji si, že nemám strach jít sama do kavárny kvůli jazzu, na jehož upoutávku zamilovaně koukám denně už přes dva měsíce
představuji si, že na světě není zlo a že lidé jsou milí a chápaví
že neodsuzují
představuji si sama sebe
jím jen ovoce a zeleninu, piju sojové mléko
a je to tak krásné
dokázat nevnímat pocit hladu
představuji si sama sebe na lavičce na nábřeží, před sebou plátno a paletu s barvami
představuji si sama sebe, jak se už nemusím přetvařovat a odpovídat lidem, že 'nemám přítele'
jako bych nějakýho někdy plánovala
a jako by to bylo něco nenormálního
nezatěžuju si hlavu tím, že bych se v budoucnu nemohla vdát
že to nejde?
copak mi tohle může někdo zakázat?
nemůže
chápete?
nikdo nikomu nemůže nic zakázat
takhle svět nefunguje
představuji si sebe sama, jak jsem šťastná, že jsem jaká jsem
to už není představa, ale realita
představuji si, že dokážu být milá a přátelská a nemusím to potlačovat kvůli strachu
představuji si sebe sama jako baletku
protože já bych opravdu moc chtěla umět tančit
představuji si sama sebe při ranních meditacích a cvičeních jógy
s květinami v drdolu
a úsměvem v játrech, Ketute
venku opravdu začíná bouřka
znamená to, že se vše začne postupně plnit?